Zack Irluka Sedrik Grey Archibald
* 01.01.2008 + 30.11.2012 *30.12.2010 + 19.3.2013
Zack byl náš první ovčák v rodině. Když jsme si ho přivezli domů, nevěděli jsme nic o kynologii, zejména o té sportovní. Jenom jsme věděli, že pokud bude doma takový pes, měl by poslouchat. A tak Matěj se Zackem začli chodit na cvičák. Nebylo to pro nikoho z nás jednoduché. Zkušenosti žádné, praktické znalosti a dovednosti při výcviku nulové. Takže se učil Matěj i Zack. Učili se i všichni v rodině, jak vychovávat a pečovat o německého ovčáka. Měli jsme ale štěstí na lidi kolem nás a tak zpočátku ne příliš úspěšné snažení, začalo přinášet první výsledky. Matěj začal na cvičáku trávit stále více a více času. Se Zackem dosáhli dobrých výsledků na výstavách, účastnili se závodů, složili zkoušky. Nejvýznamnějších úspěchů dosáhl Zack jen několik dnů před tím, než nás opustil. V říjnu "vyčuchal" Matějovi titul nejlepší mládežník MSKS na mistrovství stopařů mládeže MSKS a v listopadu byl doživotně uchovněn v 1.třídě chovnosti. Bohužel, osud chtěl, aby toto byly úspěchy poslední. Dnes můžeme s jistotou říci, že poháry, diplomy či tituly, jsou pěkné, ale nejsou tím podstatným. Celých pět let jsme sice Zacka lecčemu učili, ale on nás učil také. Díky jemu máme nové přátele, nové znalosti a zkušenosti, Matěj propadl kouzlu kynologie a strhl s sebou celou rodinu. Pět let jsme měli po svém boku společníka, věrného kamaráda a miláčka rodiny. Zůstala nám po něm neuvěřitelná spousta krásných zážitků a vzpomínek.
Rik, jak jsme našemu Sedrikovi říkali, byl pro nás vedle Zacka skvělým doplněním smečky. V době, kdy jsme si ho domů přivezli, byly Zackovi 3 roky a už jsme alespoň tušili, jakým směrem a jakým způsobem směřovat výcvik. Rik nás od prvního dne překvapoval naprosto rozdílným chováním, aktivitou, schopnostmi a pracovitostí. Jeho prioritou bylo, za každou cenu splnit úkol, který před něj byl postaven. Svým odhodláním a odvahou nás překvapoval po celý svůj velmi krátký život. Opustil nás necelé 4 měsíce po Zackovi. Byly mu teprve dva roky. Začínal být dospělým psem, výborně stopoval, miloval kousání a v poslušnosti dělal značné pokroky. Projevil se jako milovník vody a skoků do vody. To vše, spolu s oddaností a láskou, kterou nám věnoval, mělo být využito a zúročeno v jeho přípravě. Neuvěřitelnou ránou osudu už k tomu ale nikdy nedojde. Po celé dva roky nás obdařoval nejen svou věrností, ale byl i neustálým zdrojem dobré nálady a skopičin. Na to se nezapomíná.
